Vlčí máky

Roku 1917 napsal Ferdinand Engelmüller: „A není to vinou našeho obecenstva, že největší český malíř, jakého jsme kdy měli, F. K., čeká skromně, ale v hrdé pýše v chudičké pohorské vesničce, až bude znovu objeven…“ Po více jak jednom století, které od této doby uplynulo, lze konstatovat, že byl František Kaván, básník a krajinář, již opět objeven, a prostřednictvím bezpočtu odborných studií i výstav mu dnes patří neotřesitelné místo v kánonu českého výtvarného umění. Jeho malířská hodnota, mimo řady jiných okolností, tkví v tom, že více jak půl století jeho umělecké činnosti tvoří koherentní celek, kde i zralé dílo má svou nezpochybnitelnou hodnotu. Do této fáze patří i Vlčí máky, Kavánův oblíbený motiv již od počátku století. Navzdory tomu, že už si autor dovolil zcela uvolněnou ruku a pracoval se štětcem s nonšalancí zkušeného mistra, čímž dosáhl živé, fúzující barevnosti a citelného pohybu, nezapřel ani zde cvičené oko, díky němuž má krajina pevný, stabilní a důvěryhodný skelet. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.