Lázně (Olgin sen)

Toto poetické dílo Oty Janečka je ukázkou autorovy vyzrálosti, jeho neopakovatelného křehkého rukopisu, harmonického koloritu a výjimečného smyslu pro vyjádření silné atmosféry bez ohledu na námět. Jsou to právě osmdesátá léta, tedy závěrečné období malířovy tvorby, ve kterých se znovu navrátil ke svým oblíbeným motivům, jako byli ptáčci v krajině a pohledy do panenského lůna přírody. Předložené plátno s nezvyklou volností motivu nás však zavádí až na samotný práh surrealismu. Pohádková, až fantazijní scéna totiž zachycuje vyprávění Janečkovy manželky Olinky, která se svému muži svěřila se svým snem, v němž se jí zdálo, kterak se jednou sprchovala venku v krajině ve společnosti jejich kocoura Lojzy. Přestože je toto intimní dílo pojednáno s nesmírnou péčí a citlivostí, cítíme v něm jistý druh humorné nadsázky a hravosti, kterou si malíř neodpustil. S vypravěčským talentem sobě vlastním totiž vše pečlivě zaznamenal: paní Olgu pod proudem vody, jezírko, ze kterého je natažena sprchová hadice, i macíka Lojzu, který vše z dostatečné vzdálenosti pečlivě pozoruje, aby na něm neulpěla jediná kapička vody. Práce je uvedena v autorově soupise díla pod číslem 9866. Při konzultacích posouzeno Ing. T. Janečkem, autorovým synem, a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.