Nahé ženy na slunci

Tato harmonická kompozice živých barev zastupuje důležitý moment pařížské tvorby českého malíře, grafika, architekta a jednoho z prvních tvůrců nefigurativního umění, Aloise Bílka. Po studiích na Českém vysokém učení technickém a na pražské Akademii v ateliéru Maxe Pirnera získal Bílek roku 1913 Hlávkovo stipendium, načež odcestoval přes Holandsko a Belgii do Paříže. Zde se pod vlivem Františka Kupky snažil o abstraktní vyjádření hudby skrze malbu a zkoumal psychologické účinky barev. Účastnil se též četných výstav (např. Salon nezávislých, Galerie des Arts Décoratifs, Galerie des Beaux-Arts nebo Galerie la Boëtie). Nahé ženy na slunci náleží ke klíčovému období Bílkovy tvorby, kdy umělec přešel od abstraktních experimentů zpět k figurálním kompozicím. Dvě ženské postavy otáčející se do abstrahované krajiny, rytmizované velkými plochami živých barev, se stávají symbolem kontemplativního vztahu člověka k přírodě. Na rubové straně je plátno opatřeno štítkem „n°3 BILEK Femmes Nues au Soleil“ a ručně vepsanou poznámkou 1648/800. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.