Tři ženy u vody

Raritní raná civilistně pojatá scéna provedená s velkou chutí výborně reprezentuje Špálovu životní etapu těsně po skončení první světové války, která je pevně spjata se vznikem Československé republiky a optimistickými dvacátými lety. Pro Špálu se jednalo o období, ve kterém působil jako člen skupiny Tvrdošíjní, která ovlivňovala uměleckou scénu až do roku 1925. Tři ženy u vody jsou naprosto unikátní modernistickou prací syntetizující oblíbené autorovo téma dané etapy, východiska raného krajinářského školení i avantgardního vzepětí s oblíbenou technikou akvarelu, kterou malíř ovšem postupně stále více opouštěl ve prospěch olejem malovaných pláten. Koupající se dívky v sobě nesou jistou drsnost v redukci tvaru skrze měkký štětcový rukopis a dokonalou práci s proměňujícími se odstíny jednotlivých barev, a nezapřou ani náznaky Špálovy charakteristické modré a červené. Snoubí v sobě vysoký stupeň výtvarného intelektu i typickou uměleckou jistotu a autorovu suverenitu, ve které je patrný jeho jedinečný rukopis signalizující další základy pozdějšího zeleného a modrého období. Práce z jednoho z autorových nejkvalitnějších období zásadně vyzdvihuje Špálovu výjimečnost a rovněž díky své provenienci z jedné z nejslavnějších sbírek české moderní historie, z kolekce dr. J. Borovičky, a bohaté výstavní historii, o čemž svědčí štítky na rubu, bude ozdobou každé kolekce. Prezentováno v původní adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.