Zátiší s hruškami

Vyvážené, suverénně komponované zátiší Václava Špály, autora, jenž má v českém prostředí významné a trvalé postavení, je charakteristickým dokladem neotřelého přístupu při hledání vlastního moderního výrazu. Tvar hrušky Špálu zaujal a věnoval mu kolem roku 1926 několik pláten. Z obrazu zřetelně vyplývá poučenost malbou Paula Cézanna. Na rozdíl od něj však Špála vymanil ovoce ze sevření reálného prostředí a umístil jej do abstrahovaného modrého prostoru. Ovoce tak působí, jako by levitovalo, a důležitou se tak stává hra světla a stínů a kontrast barev, které zaujmou diváka na první pohled. Obraz je uvedený ve Špálově soupisu pod č. 186. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Mezi mnoha zátišími Václava Špály, věnovanými květinám ve váze, jimiž se průběžně zabýval celý život, se nacházejí i taková zátiší, jež se tomuto motivu vymykají. Patří k nim i zájem o tvar hrušky […]. Špálovi šlo o celek, o prolnutí tvaru a pozadí v jedinečný, vlnící se reliéf života, o proud proměnlivého zrakového zážitku, jehož nositelem byly barevné odstíny. […]“).