Ponocný v městečku

Tento Ladův kvaš je zasazen do klidného zimního večera, v němž ponocný na náměstí se svým psem za zády ohlašuje noc. V oknech domů s prostými barokními štíty se stále svítí, za nimi se však na pozadí zasněženého kopce tyčí temný kostel. Zimní motiv ponocného se v Ladově tvorbě hojně opakuje a ponocní jsou k divákovi vždy otočeni zády. Verze z roku 1945 je nicméně jedinečná, charakteristická ponurou, ale poetickou atmosférou a precizním provedením s až monochromatickou barevností. Ladovy noční scény zpravidla doprovází velký pocit nostalgie a klidu, postavy v nich mohou existovat nerušeně a ponořeny ve vlastních myšlenkách. S figurou slouhy se pak pojí hlavně dojem bezpečí, který umocňuje svým rozhodným postojem a psím doprovodem. Pro Ladu se noční výjevy staly útočištěm, a to především v období po smrti jeho bratra, kdy se mu zhoršily úzkosti a neurastenie. V roce vzniku tohoto obrazu se rovněž vyrovnával s tragickým úmrtím své dcery, a možná proto se v Ponocném v městečku kloubí pohádkový dojem bezpečí s melancholickou ponurou náladou. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.