Messalina

Socha zobrazující Valerii Messalinu, manželku císaře Tiberia Claudia, je jednou z nejznámějších Štursových soch. Inspiroval se při ní v literatuře, mimo jiné v historickém románu z antického Říma Messalina od Alfreda Jarryho. Předložené dílo dokonale vypovídá o sochařově jedinečném, pro něj tak typickém stylu. Štursova záliba znázorňovat ženská těla s určitým druhem vnitřní energie – ať už éteričnosti, melancholie, či oduševnělosti – se projevuje i v jeho pojetí Messaliny. Drama a omamující ženskost této historické múzy jsou vyjádřeny především skvěle promyšleným pohybem. Postava je mírně nakloněna vpřed a lze v ní sledovat spirálovitý směr – od nohou připomínajících taneční přísun přes váhu přesunutou na pravý bok, natočené torzo a hlavu ohlížející se opačným směrem k levému rameni. Přirozenost Messalině Štursa dodal lehce položenými pažemi, které spirálovitý pohyb umocňují, dodávají soše plastičnost a zároveň ji kompozičně vyvažují. Atraktivitu díla zvyšuje fakt, že její mramorová varianta z let 1912–1913 se nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze – tato socha je reprodukována v několika autorových monografiích (P. Wittlich: Jan Štursa, Praha, 2008, str. 122; A. Matějček: Jan Štursa, Praha, 1950, kat. č. 26; J. Mašín: Jan Štursa, Praha, 1981, obr. č. 49). Model pro bronzové provedení je reprodukován v monografii z roku 1981 (J. Mašín: Jan Štursa, Praha, 1981, obr. č. 48 a obr. č. 256). Socha je opatřena novějšími naletovanými úchyty pro instalaci na kamenný sokl. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.