Zelené mističky

Jiří Sopko patří ke generaci umělců, která nastoupila na uměleckou scénu v době normalizace. Po srpnové okupaci ještě stihl absolvovat stipendijní pobyty na Kypru a ve Francii, poté ho ovšem čekaly zákazy, vyhoštění z pozice asistenta na pražské Akademii i úplná nemožnost vystavovat vlastní díla. Sopkův přínos problematice nové figurace ještě stihl spatřit světlo světa na jedné z posledních svobodných výtvarných událostí normalizačního Československa v roce 1970. Po roce 1982 se v Sopkově tvorbě začíná objevovat melancholický tón a jeho tvorba se posouvá do stále meditativnější, až absurdně poetické polohy. Součástí tohoto posunu je i tendence k sarkasmu a ironii, které ruku v ruce provázejí pestrobarevné figurativní scény. Takovým příkladem je předložený obraz Zelené mističky, pocházející z přelomu tisíciletí. Plátno je na rubu opatřeno signaturou a datací. Při konzultacích posouzeno Mgr. L. K. Sedlákovou a PhDr. J. Machalickým.